Vítejte v imaginativním světě, do kterého nás uvádí Iva Fryčová. Svět, který nám stvořila ve svých obrazech je sice poněkud nevědecký, ale zase se v něm nádherně žije. Je to svět plný potěšení, plný imaginace.

Formy obrazů Ivy Fryčové jsou většinou uzavřené, harmonicky se doplňují a odhalují iracionální hlubiny paměti naší i našich předků.

Často převládá výrazná struktura, někde se vtiskují volné představy odvíjené z pozorování přírodních dějů. Některé tvary jsou sevřeny přesnou kompozicí, na dalších se svobodně rozvíjejí a přesahují do okolního prostoru.

Svět Ivy Fryčové je obrazem jejího srdce, je zrcadlem její povahy a víry v lepší svět. Obrazce, jež vystupují z jejích děl, mají v sobě překvapivá tajemství, která jemně obohacují diváka.

Mgr. Milan Česal

Iva Fryčová se narodila 9. května 1962 v Brně, je vnučkou řezbáře Josefa Staňka, dcerou akademického malíře Milana Staňka. Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze - obor Užitá malba. Po studiích jí byl vzorem její otec akademický malíř Milan Staněk, od svého dědečka, řezbáře a sochaře Josefa Staňka, se učila technice pastelu. Její volná tvorba je ovlivněna impresionismem, který zrodil "dojem" jako nový technologicky podmíněný styl malby.

Výstavy:

2000 - účast na dobročinné aukci v Praze - věnovala 2 obrazy na podporu 5. Světové Abylimpiády 2000
2001 - EPD (European Property Development) - Praha 1
2002 - galerie v Nerudově ulici - Praha 1
2003 - IBA Group - Praha 5
2007 - KC Zahrada (společně s výtvarníky Prahy 11)
2010 - Městský úřad - Praha 11
2010 - ICV (Institut Certifikovaného vzdělávání) - Praha 8
2011 - Domov seniorů - Praha 10
2011 - účast na dobročinné sbírce v Lidicích (Lidická hrušeň)
2012 - Academia - Praha 1
2012 - účast na dobročinné aukci v Praze 1 - věnovala obraz nadaci "Podepsáno srdcem"
2013 - společná výstava s paní ing. Hanou Růžičkovou - galerie SÚJB (Státní ústav pro jadernou bezpečnost) - Praha 1
2013 - Schloss Restaurant Tribeca - Romanshorn - Švýcarsko
2014 - společná výstava v galerii U zlatého kohouta - Praha 1
2014 - výstava v domově pro seniory Chodov - Praha 4
2014 - výstava v prodejně Swisscheese v Jesenici
2016 - společná výstava v galerii ve Vrtbovské zahradě v Praze 1
2016 - účast na dobročinné aukci v Praze 1 - věnovala obraz nadaci Via

Něco málo o mně a našem výtvarném rodu (Staňkových)

Nelehké období tzv. nouzového stavu přimělo mnohé z nás k přemýšlení a k vykonávání činností, na které nemáme v „normálním“ životě dostatek času, nebo si jej, lépe řečeno, neuděláme. Já jsem vzala po dlouhé době do ruky štětec a začala malovat jedno z oblíbených pražských zákoutí, Čertovku. Ráda bych totiž pokračovala ve šlépějích svého otce, akademického malíře Milana Staňka (*28. 7. 1931 – 5. 2. 2015), který se věnoval volné malbě obrazů. Narodil se ve Vícemilicích, městské části Bučovice v okresu Vyškov na Moravě.

Tatínek si vždy přál, abych veškerý svůj volný čas věnovala malbě a kresbě. Obojí se mi dařilo a v letech 1977–1981 jsem studovala obor užitá malba na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (dnes Vyšší odborná škola uměleckoprůmyslová a Střední uměleckoprůmyslová škola). Ačkoli již řadu let profesně působím v oblasti kosmetických služeb, malování zůstalo mou velkou láskou, které bych se chtěla věnovat do konce svého života.

Pocházím z uměleckého rodu. Již můj pradědeček Jan Staněk (* 29. 3. 1876 - nezvěstný) od mládí rád kreslil a maloval. Můj dědeček Josef Staněk (*2. 9. 1899 - 5. 12. 1995) byl umělecký řezbář, sochař a samouk v malbě. Akademickým sochařem byl můj prastrýc František Staněk (*1909 - 29. 12. 1994) a řezbářem prastrýc Karel Staněk (*1906 - 1998). Bratranec mého otce Jan Staněk (*1946 - 13. 9. 2016) byl akademický sochař a restaurátor. Výtvarným umělcem se stal také můj bratranec Josef Staněk (* 18. 9. 1960), který je profesionálním sochařem - řezbářem. Vnučka mého prastrýce Karla Staňka, Jana Vrkotová (*1965) působí jako interiérová designérka a její dcera Aneta Vrkotová (*1993) je umělecká fotografka.

Ráda vzpomínám na rodinné cesty do někdejší Jugoslávie, kam jsme jezdívali v sedmdesátých letech minulého století. S dědečkem a tatínkem jsme tam malovali v plenéru. Tehdy jsem poprvé vzala do ruky pastel, bylo mi 16 let. Mé výtvarné cítění je ovlivněno impresionismem, uměleckým směrem druhé poloviny 19. století, jehož podstatou je právě tvorba v přírodě, mimo ateliér, zachycující momentální dojem, impresi z daného jevu či objektu.

V roce 2012 vyšla kniha o našem výtvarném rodu, která nese název Staňkovi - rodina výtvarníků: Bučovičtí rodáci. Jejím autorem je tatínkův bratranec Karel Staněk. Na jejím vzniku se podíleli i další dosud žijící členové rodu. Můj otec Milan se podílel na grafické úpravě obalu publikace a sestavení rodokmenu. Dva výtisky jsme věnovali do fondu Národní knihovny v Praze (Klementinum) a do Moravské zemské knihovny v Brně.

Dovoluji si ocitovat slova autora z úvodu této knihy:

První odpověď na položenou otázku byla: Mí nejbližší byli a jsou zcela obyčejní, normální lidé. Ničím se zvlášť nelišili a neliší od svých krajanů kolem Bučovic. Možná víc pracovitější, někteří určitě víc explozivnější, spořivější. Nebyli a nejsou to žádní siláci a atleti a tvrdé disciplíny jako matematika, fyzika či chemie asi pro mnohé nebyly a nepatřily k těm přátelským. Nelze ale přehlédnout, že mnoho členů rodiny bylo obdarováno pozorovat své okolí hloubavěji, byli nadání schopností tužkou, modelovat či tesat byla a je mnohým vlastní, přestože výtvarné řemeslo často nebylo a není jejich povoláním.